Je zřejmé, že hlavní hodnotou značky Peugeot je snížení emisí CO2. Konkrétně je cílem značky snížit do roku 2030 potenciál globálního oteplování o 60 % celosvětově a o 70 % v Evropě. Do roku 2038 pak chce dosáhnout stavu „Carbon Net Zéro“, neboli nulových emisí. Ať ale počítáme, jak počítáme, těchto ekologických cílů Peugeot prostě nemůže při současném podílu elektromobilů dosáhnout, nebo spíš ne včas. Ve Francii už je sice dnes každé páté prodané auto značky Peugeot vybavené elektromotorem a v některých státech jsou na tom dokonce ještě líp, například v severských zemích, kde populace elektromobily velmi ochotně přijala za své, ale na druhou stranu je v Evropě stále řada zemí, kde elektromobilům pšenka zatím nekvete.
V Polsku či Maďarsku nedosáhnou bateriová auta ani pět procent prodejů. Co se týká Česka a Slovenska, přestože jsme rekordmani ve výrobě aut, nové automobilové technologie nás moc neoslovují. Elektromobil si koupí jen dvě procenta českých klientů, slovenských dokonce ještě méně. Jaká je tedy šance, že emise CO2 radikálně klesnou? Jak chce Peugeot dosáhnout takových hodnot snížení emisí, jaké hlásá? Řešením jsou syntetická paliva. Ta by mohla pohánět i několik milionů stávajících vozů a zajistit Peugeotu opravdu zásadní snížení CO2. Se syntetickými palivy tak cíle francouzské automobilky vypadají mnohem reálněji, než se na první pohled zdálo.
Skupina Stellantis, jejíž je Peugeot klíčovou značkou, nedávno oznámila, že dokončuje testování syntetických paliv u 28 rodin svých motorů. Cílem je urychlit potenciální snížení emisí uhlíku u 28 milionů vozů Stellantis se spalovacím motorem vyrobených v Evropě od roku 2014. Máte-li doma vozidlo Peugeot vyrobené po tomto roce, tedy konkrétně auto splňující emisní normu Euro6, je velmi pravděpodobné, že tomuto automobilu bude kromě benzínu chutnat i syntetické palivo eFuel. Co to vlastně je?
Jedná se o alternativní syntetické palivo vyráběné z CO2 zachyceného z atmosféry a z obnovitelné energie. Představuje řešení pro majitele vozů se spalovacím motorem, kterým nabízí cenově dostupnou možnost dekarbonizace, aniž by museli vyměnit vůz, modernizovat palivový systém motoru nebo čekat na instalaci nové sítě infrastruktury. Používání paliva eFuel ve 28 milionech vozidel ve vozovém parku Stellantis by mohlo v letech 2025–2050 potenciálně snížit emise CO2 v Evropě o 400 milionů tun.
Tak úplně jednoduché to ovšem nebude. Syntetické palivo má kromě svých nesporných výhod i nevýhody. Tou první je vysoká cena. Jeho výroba v současné době vyjde podstatně dráž, než je tomu u klasického benzínu či nafty. Kromě toho, že je nákladnější výrobní proces, jsou nutné i nemalé investice do technologií. A kdo to s největší pravděpodobností zaplatí? Samozřejmě konečný spotřebitel. Druhou nevýhodou je nižší energetická účinnost syntetických paliv. V praxi to znamená, že řídíte-li auto poháněné „syntetikou“, máte pocit, že jaksi nejede. Nicméně, je třeba říct, že tato nová technologie je teprve v plenkách a neustále se vyvíjí. Už brzy se zřejmě dočkáme toho, že mouchy se vychytají a motoristé i životní prostředí syntetická paliva přivítají.
Zdroj: Peugeot
Peugeot má ve strategii přechodu na elektřinu jasno
Nespokojuje se jen s elektřinou, v plánu je i vodík
